Do leteckého nebe odešel jeden z nás.

 

 

Nedá mi to a sedám k počítači , poněvadž si Jirka zaslouží jistě malé připomenutí . Začnu tak trochu svým vyznáním . Snažil jsem se mu to několikrát říct , ale nikdy jsem to nedotáhl dál než k několika vzpomínkám.  Že rogalo se stalo mým životním koníčkem může právě Jirka , on to vždy odbyl tou svou stručnou a jadrnou odpovědí , ale bylo tomu tak . Když se na konci 80. tých a na začátku 90.tých let nad naší vesnicí sem tam objevilo rogalo tak to nebyl nikdo jiný než Jirka . Ty jeho oblíbené kopečky musely upoutat každého ať to byl kdokoliv , natož nás co jsem k tomu létání inklinovali. Ještě jsem jej zažil na přáškařské ploše v Třebětíně odkud startoval někdy i s Rosťou Sponarem st., kde jsme získávali první inspirace k pozdějšímu koníčku.

Když už jsem začal posléze létat i já tak jsme se setkávali na letišti Bořitov , kde se učil létat s ul. letadlem , a kde byl i potom často na návštěvách . Stejně tak i já nejčastěji létal do Letovic kde bylo vždy dobře . Přišla doba kdy na Bořitově došlo rozmíškám a soudním tahanicím a kolegové z Letovic nám velkoryse nabídli členství v klubu , tak jsem neváhali ani chvilku.

To jsem se teprve dovídal novodobou historii Leteckého klubu Letovice a nemalý Jirkův podíl při jeho zakládání a budování . Mým dalším koníčkem je tak trochu fotografování a když se zpětně probírám fotografiemi z našich akcí , tak tam vždy Jirku najdu , patřil neodmyslitelně k naší komunitě . Ať to byl nějaký slet v okolí či jiná akce například tradiční Zavírání nebe ve Stichovicích , nebo brigáda na letišti , tak tam Jirka nechyběl. Velkou radost nám udělal , když po opakovaných zdravotních problémech se opět dostal do kondice a se svou milovanou Jořičkou loni nějakou tu hodinu nalétal .

Bylo by toho k zaznamenání ještě mnoho , ale nepíše se mi to nijak snadno a tak nemohu opomenout a připomenout Vám všem , známé Jirkovy hlášky: “ Co tady sedíte a nelítáte , takový krásný počasí „.

Každo nedělní hláška přes zimní období se týkala topení v klubovně “ Dnes má službu pan Hrdlička „.  Nebo Jirkova odpověď jakou kávu mu uvařit Jirka vždy říkal : “ Samozřejmě černou a sladkou“. To mi naposledy řekl minulou neděli , kdy přijel na naše nedělní dopolední posezení v klubovně.

A Jirkovo loučení když spěchal z letiště . “ Já už musím, chlapi u nás v hospodě na mě už čekají. “ Bylo by toho víc a tak si to určitě budeme připomínat u skleničky piva po pěkném létání . Jirka bude stále s námi.

Bylo by toho mnoho a vydalo by to určitě na samostatnou publikaci , kterou by si Jirka  zasloužil , tak třeba to někdy někdo sepíše.

Budeš nám Jirko chybět a tak  tam nahoře zalétej nějakou pěknou Joru ať mě tam potom svezeš , vždyť víš , že to umím jen s rogalem.

Za všechny kolegy přátele piloty a známé , poslední Letu zdar přeje Luboš Haluza