Balt 2023 (17.-20. srpna)
Začalo to nevinně začátkem druhého srpnového týdne. Na nějaké letecké záložce FCB jsem objevil výzvu Petra Dernera z rogalistického letiště Trnov, kdo prý se přidá na výlet k Baltskému moři. Sám toho moc nevěděl. Psal, že náš polský kamarád Sebastian Pietrzak plánuje ze svého letiště Goledzinów od čtvrtka do neděle výlet na pobřeží do Rewalu nedaleko Štětína. Proč? No protože tam nebude bouře. A připojil téměř nečitelný obrázek meteogramu s polským textem „Pogoda super w Rewal“.
Narychlo jsem si domluvil dovolenou a začal s přípravami. Z oslovených kamarádů nikdo neletěl. Jen Štefan Markuš ze slovenských Levic, že by přeskočil do Letovic a dál bychom spolu pokračovali na Trnov, kde se připojí Petr s Pepou Kubištou. V tomhle čtyřlístku jsme měli ještě ve středu večer přeletět do polského Goledzinowa. Jenže o Orlické hory se zarazila od východu postupující fronta a v Polsku vydatně pršelo. Takže start z Trnova se odkládá na čtvrteční ráno. Přes noc se ještě rozhoupal Martin Sládek a bylo nás pět.
Za rozbřesku startujeme kolem Rozkoše do Polska. Vyprovází nás ještě svítící lampy v ulicích Náchoda. Nádhera. Stejně tak je nádherný pohled na svítání v Krkonoších. Mírně nám fouká do zad, letíme více než stokilometrovou rychlostí. Jenže v Polsku se po včerejším dešti začala tvořit mlha. Zpočátku se po zemi povalovaly jen cáry, ale postupně se slévaly ve větší a větší pole. Že je to jen tenká vrstvička nad plochou polskou krajinou, nám potvrzovaly větrníky sedící na ní jak hříbky v mechu. Pak mlhu vystřídaly rozlehlé lesy propletené řekami a protkané dálnicemi. Po třech hodinách přistáváme na letišti Ulim u města Gorzów Wielkopolski, kde už na nás čeká Sebastian. S místními nám domluvil tankování. Po dolití nádrží po špunty pokračujeme dál na sever.
Po další hodině a půl letu nad lesy a loukami s jezery je konečně vidíme: MOŘE! V tu ránu jsme jak malí kluci. Martin s Petrem mávají naháčům na pláži, Pepa střídavě přeskakuje nad písek, nad vodu, nad písek, nad vodu a zpátky, já točím spirály nad rychlým člunem a sleduji jeho stopu. Štefan s rogalem ověšeným kamerami taky poletuje sem a tam a točí a točí. Pak nás Sebastian svolává, že jsme nad letištěm. Pokračování odpoledne. To jsme ale netušili, že z chmurek lemujících pobřeží se vyklube jedna velká deka nad vodou i pobřežím. Ve čtvrtek se už nelétalo, zato jsme podnikli exkurzi do pobřežního městečka i s Markem Ivanovem, který letadlem doletěl za námi. Ceny jsou tam příznivé, strava chutná a lidi příjemní. Jen to pivo, to je drahý!
V sobotu ráno se vypravujeme na pláž. Slunce praží, vlny se převalují, moře je jak žiletky a vítr duje. Motorový paraglide nad námi se těžce probojovává kupředu, zato zpět je to fofr. Kolem poledne zase ta mlha od moře! Vítr se stáčí k jihu a my se vracíme na letiště. V nedalekém (dvě hodiny letu) Nowym Trzebiczu je na letišti úžasná párty, tam si musíme zaletět, vychvaluje Sebastian. Na lítání nad mořem to stejně už nebude. Po páté tedy startujeme, přistáváme téměř za šera. Letištěm duní muzika, lidí jak much, všude stánky s malinovým pivem a k vyhlídkovým letům vzlétá jedno letadlo za druhým. O deváté večerní startují nasvícená rogala k večernímu defilé plnému světel, rachejtlí a petard v doprovodu hudby znějící z nesčetných tlampačů. U nás by si ÚCL smlsnul, taková nekázeň! Jenže jiný kraj, jiný mrav, v Polsku to jde. Po přistání potlesk, koncert věhlasné popové kapely, afterparty. Poláci se umí bavit! V jednu hodinu je všude klid.
Ranní vstávání doprovází chlad, ale je klidno, tak letíme domů. Po cestě míjíme bezpočet měst, povrchové lomy u Lubinu, Glogów s historickým centrem, jezery poseté louky s navazujícími lesy až k hraničním horám. Občas oblétáme nějaký ten prostor, moc jich však v nedělní ráno aktivních není. Hranice přelétáme u Adršpachu a po třech hodinách letu jsme opět v Trnově. Místní kluci uklízí svá rogala, my se Štefanem přes poledne odpočíváme, abychom později pokračovali směr Morava a Slovensko. Ještě v neděli jsme všichni doma.
Skvělý výlet do byl! Ve vzduchu jsem si užil 12 hodin 30 minut pohody při spotřebě 9,45 l/h. Po celou dobu jsme měli vítr v zádech, cesta v ubíhala v poklidu, počasí nám přálo a závady nás nepotkaly. Jen ještě vybrat fotky, o který stojí za to se podělit.