V padesátých letech minulého století ( předpokládáme rok 1949-50)se skupina nadšenců z Letovic rozhodla založit Aeroklub. Datum založení asi vypátráme později, snad od dosud žijících pamětníků či listinného materiálu. Zatím nejvěrohodnější informace jsme získali od jednoho ze zakladatelů Aeroklubu pana Milana Hladila, který byl tak laskavý a své paměti na tuto dobu nám sepsal. Jeho „ Vzpomínky na vznik Aeroklubu v Letovicích“ jsou v této kronice založeny. Je proto zbytečné vyčlenit pasáže z počátku Aeroklubu z jeho vzpomínek a znovu je zde opakovat. Jak byl získán pozemek na letiště a proč právě na konci Letovického katastru a části katastru Trávník je nám také z pamětí objasněno.
Po více jak po půl století však nám dochází, že to bylo rozhodnutí moudré a nanejvýš věcné. Jak byl získán dřevěný objekt z něhož povstal velice vhodný hangár se nám dochovalo jak ze „Vzpomínek“, tak i z dochovaných fotografií. Bez velké techniky, takřka holýma rukama se tehdejší parta nadšenců postarala o demontáž, přepravu a na zcela nových základech vše znovu postavila na parcele 902/30 jenž společně s parcelou 902/29 tvořily areál budovaného letiště. Dále se ještě později již za Svazarmu využívaly parcely obce Trávník – Kladoruby, které byly tehdy bez náhrady vyvlastněny a na jedné z nich postavena opět svépomocí již členů Svazarmu klubovna. Vlastnické právo na tento zastavěný pozemek není do dnešních dnů uspokojivě vyřešen.
Z dochovaného písemného podání dnes víme, jak vypadal výcvik adeptů na pilotní průkaz. Začínal balancováním na kluzáku postaveného proti větru, dále poskoky s kluzákem vymrštěným svazkem gumových lan. pokračování výcviku se provádělo na dvoumístném větroni typu Granich a to pomocí mobilního navijáku Štajer, který si členové Aeroklubu sami zhotovili. Pokračovací výcvik na motorových letadlech se prováděl mnohem později, až po zrušení Aeroklubu, kdy sportovní létání přešlo pod Svazarm. Prvním učitelem létání ještě za Aeroklubu, to znamená kolem roku 1950 byl instruktor z Medlánek, jehož jméno musíme teprve dopátrat.
Velice brzy bylo ve Svazarmu upuštěno od používání motorových letadel pro výcvik plachtařů a zcela se přešlo na osnovu, kde od začátku až do konce byly pro vzlety používány navijáky.Tak tomu bylo i na Letovickém letišti. Jen několik letů v aerovlecích byly prováděny na letišti Vyškov nebo Moravská Třebová. Dosud nám ještě není jasné, jak kolem roku 1952 přecházel Aeroklub do područí Svazu pro spolupráci s armádou a jaké zvraty při tom vznikly s původní členskou základnou. Víme jen, že mnoha zakládajícím členům bylo z politických důvodů létání zakázáno .Bylo to trpké příkoří, které postihlo ty nejaktivnější ze zakládajících členů.
Od roku 1952 se náčelníkem stal Miroslav Synek, později jeho bratr Jaroslav. Letovické letiště mělo oficiální název „Svaz pro spolupráci s armádou-jihomoravský krajský aeroklub- letiště Letovice“.Od roku 1957 započala ve Svazarmu úsporná opatření. Dotace na provoz aeroklubů se zmenšovaly až na úroveň snižování bezpečnosti provozu. Východiskem se stalo rušení malých aeroklubů. To postihlo na sklonku roku 1964 i Letovice. Svazarm nabídl další leteckou činnost provádět na letišti v Moravské Třebové.
Členové v počtu 28 nabídku přijali, přestěhovali letadla i s navijákem na nové působiště, hangár a klubovnu předal do užívání členům Letovického aeroklubu, kteří se zabývali leteckým modelářstvím. Jediný člen, který se rozhodl jinak byl Alois Dračka, který si vybral letiště Slatina v Brně.
Letiště bylo zoráno a přešlo do správy místního zemědělského družstva. Tak byla uzavřena první kapitola letecké činnosti v Letovicích.